Tak nám začala druhá sezóna Seekera. Jen tak zrekapitulovat – Legend of the Seeker je fantasy seriál na motivy několika dobrých a hodně špatných knih od chlapíka jménem Terry Godkind, který pořádně nic jiného nenapsal. Knihy se u nás jmenují Meč Pravdy 1 – 42 a zaujali především pokaždé jinak špatným překladem a škaredou obálkou. Dílo se dobře prodávalo a navzdory snahám nakladatelství Classic si našlo fanoušky i u nás.

Ale k samotnému seriálu: Stojí za ním Sam Raimi, producent, režisér a rád-by-i-herec (znát ho můžete z rolí jako stopující rybář v Evil dead nebo náhodný spolužák Petra Parkera). Ten dříve stvořil mimo jiné  Hercula a Xenu ale pracoval i na filmových Spidermenech, Evil deadech a teď se snaží udělat koukatelný film z Warcraftu. Hodně štěstí Same, budeš ho potřebovat.

První sezóně seriálu se slušně zadařilo – nutno podotknout, že není takový problém, být nejlepším fantasy seriálem, když nemáte konkurenci. Ale nevadí. Na konci první série scénáristé usoudili, že už původní zápletku zbabrali dost a tak pomocí trochy toho cestování časem a jednoho dvou paradoxů umírá Darken Rahl. Hlavní záporňák se opravdu jmenuje Darken Rahl. Jeho otec si očividně nedělal falešné naděje ohledně jeho budoucí kariéry, když mu dával tohle jméno. Nicméně konec, pauza, scénáristé mají dost času na zpytování svědomí a Sam Raimi má dost času jich pár vyhodit.

Říkej mi Gabrielo, brouku... (aneb hrozivé Mord-sithy)

A přichází Marked, neboli první díl druhé sezóny. Hlavní hrdinové slaví, lidi se radují a děti zpívají, aby z té cuktové vaty nebolely zuby, tak aspoň zpívají falešně. Huray!  Idylu však překazí podivné monstrum, jež začne dělat brajgl ve stodole. A musím uznat (i když nerad), že Seekerovi se docela daří budovat atmosféru. Má poměrně dobré načasování,  mnohem méně pózování a celkově mlátí na tu správnou fantasy pozitivní strunu.  Pro ty co nečetli knížku tam sice bude pár jsem-tvůj-otec-Luku scén, ale děj se žene dopředu a tak divák naštěstí nedostane moc času přemýšlet. (Na rozdíl od V, kdy děj se žene dopředu tak rychlými skoky, že divák musí přemýšlet na co to vlastně kouká.)

Hledač už zase skáče přes kaluže

Richard zjistí že zabitím Rahla udělal díru do světa, bohužel však doslova. A ta díra jak na sviňu vede do podsvětí. Následuje malý náhled na to, čím se baví Mord Sithy (ženská osobní stráž Rahla, chodící v přiléhavém koženém oblečení), když je není potřeba. Proč ne, lesbismus zajistil Xeně dost sérii, tak proč by to nefungovalo i tady? Na řadu přichází i nějaké boje… Ach ty boje. Sice si uvědomili, že netočí Matrix a tak ubylo rádoby efektivních zpomalovaček, nicméně kvalitě soubojů to nepřidalo (akorát ta hrůza netrvá tak dlouho). O genialitě choreografů vypovídá už jen bojový styl hlavního hrdiny. Richard jako skvělý bojovník umí sice jen jednu fintu, ale umí ji dokonale: skočit. Ať se stane cokoliv, Richard si vždycky najde vyvýšené místo, ze kterého může skočit, i kdyby si měl rozbít hlavu o strop (který je vždy příhodně vysoko).

Nicméně atmosféra houstne, trochu se umírá a smrt je zbytečná a částečně nečekaná, žádný heroismus, jen řezničina. Ne jako jinde, že SGU? Oki, přiznávám, že kopat do mršiny jménem Stargate Universe je lacinější než se smát Twilightu, nebo si utahovat z ema. Každopádně díl se blíží ke konci a scénář ukončuje polovinu směrů, kterými by se mohl vyvíjet dal. Tu zajímavou polovinu. Sakra. A já to začal chválit. Tohle vážně nasere. Richard mohl zkoušet ovládnout Dharu, Kahlan se mohla pokoušet zvládnout zničené a rozbouřené Středozemí v Aydendrilu nebo jak se to do čerta píše a Zed mohl dělat to, co lidé v dlouhých volných róbách dělají, když jsou sami. Ne oni budou sami cestovat. Asi do hor. Paráda. Tak dík moc. Uvidíme příští týden…